Představa milenky na dálkové ovládání je rozkošně dominantní sen a samozřejmě jsem už dávno vyzkoušel několik typů těchto blbinek. Ale nijek mne to nezaujalo a vlastně jsem nikdy neměl potřebu těmto vajíčkům nějak blahořečit. Nedávno jsem ale pročítal nějakou diskuzi a tam se poměrně rozhořčeně vyjadřoval nějaký pán. Tak jsem se rozhodl oprášit vzpomínky a ještě nějaké další otestovat.
"No tak buď je to rozbitý - nebo jsi podchlazená..." - uklidňoval jsem jí a snažil se převést řeč jinam. Po chvilce na to zapomněla a začali jsme řešit jídlo a pití. Vzhledem k tomu, že jsme čekali ještě jeden pár a holky téměř vždy pijou stejné bílé, tak jsme si objednali sedmičku a když to vrchní přinesl - odmítl jsem ochutnávku. Jednak vínu vůbec nerozumím a druhak jsem řídil a hlavně jsem potřeboval, aby to koštla ona. Jako znalkyně vína jej soustředěně prosvítila zapadajícím sluncem, dlouze přivoněla a lehounce svlažila své roztomilé rtíčky. TEĎ! Bomba okamžik na stisknutí ovladače v kapse! .......................... Sklenice letěla fakt přes půl sálu a rozmázla se o zeď kousek od lidí a kámoška to doprovodila luxusním zařváním. Jsem rád středem pozornosti, ale tohle jsem asi přehnal. Přišel se na nás podívat i umývač černého nádobí. Vrchní tam stál jak solnej sloup a jen vykoktal: "Nechutná?????" No a já se pohodlně rozvalil v křesílku a ledově klidným hlasem jsem řekl: "Pane vrchní - omlouváme se.... Ale moje žena trpí v některých exponovaných okamžicích naprosto nekontrolovatelnými pohyby...". Pingl vyloudil úsměv jak před popravou a když zametal střepy, tak něco šuškal těm co seděli u místa dopadu. Asi že jsme cvoci 
Z toho vajíčka se pak rychle oloupaly ty nápisy a pak nějak často jsem kupoval baterie, které byly drahé a navíc nebyly běžně k dostání. Tak mě to přestalo bavit a někam jsem ho asi střelil prakem a přestal ho řešit.