Ultratrapas se skorotchánem
Byl jsem čerstvý “dospělák” a nabrnknul jsem si báječnou roštěnku. Leželi jsme na tom tak často, že jsem začal hubnout pro nedostatek času na jídlo. Limitovala nás jen vzdálenost našich domovů. Ale každý víkend jezdila na chatu k nám – tak se to dalo vydržet. Pak přišla super zpráva! – Bude na chatě sama celý víkend!!! Jenže její otec moc dobře tušil co by se mohlo dít a tak podmínkou toho, že tam bude v pátek a sobotu sama, bylo to, abych celou chatu obrousil. Práce to byla pekelná a bylo mi jasné, že oba dny večer padnu totálním vysílením.
Objel jsem kamarády, svezl vrtačky a prodlužováky a byli jsme jak kobylky na poli. Navečer bylo vše hotové. Nanosili jsme si s kočkou k posteli dobroty a pití (k dokonalosti snad chyběl jen skleněný bažant) a začali si užívat. Zásoba prezervativů byla velmi předimenzovaná a po každém numírku jsem jej zauzloval a střelil jako zavařovačku z okna – chata byla na skále a já měl prachbídný vztah k ekologii. Sobota proběhla po jedné lajně jako páteční noc a vylezli jsme až v neděli – pár hodin před příjezdem táty. Pečlivě ustlat, všechno uklidit – vyčerpaný výraz jsem nasazovat nemusel, protože po tom maratónu jsem na tom byl hůř než kdybych dělal tu chatu sám – a tak stačilo hópnót do montérek a dát si štafle k tomu poslednímu kousku, který mi tam chytrý kluci samozřejmě nechali – aby byl pantáta svědkem dokončení té strašné práce a zřícením se vyčerpáním ze štaflí.
Otěcko dorazil – obešel chatu a s inertním výrazem se zeptal, jak se mám. S výrazem umírajícího otroka jenž by chtěl ještě spatřit slunce jsem vycedil – “No … Celý víkend jsem brousil chatu a jsem z toho fakt vorvanej…” Zachmuřený předek chvíli přemýšlel a pak pravil: “O mé dceři jsem slyšel různé věci – ale že by jí někdo říkal “Chata” – to mě překvapilo ………………………………
A mimochodem – až doděláš tenhle flek, tak si přesuň štafle na druhou stranu – nad skálu – a očeš ten šprcgumovník – zapomněl jsi, že pod oknem roste smrk!
