Oprava vibrátoru
Opravář vibrátorů…
Vibrátor – slovo, které vyvolává záplavy představ vůní, zvuků, vzdechů a rozkoší. Přitom jde a velice jednoduché technické zařízení. Válec z plastu, ve kterém je zalepený obyčejný nízkovoltový motůrek s excentrem (vyoseným závažíčkem) na osičce a v serii za ním pár baterií a nějaký vypínač nebo regulátor. V podstatě naprosto triviální zařízení, kterých existují tisíce tvarů, ovládání, materiálů a rozměrů.
Zajímalo by mě – zda existuje nějaký sběratel – nebo sběratelka ?
No každopádně přes celou tu trivialitu je to jako každé jiné zařízení – poruchové. Jedna moje kamarádka měla svého miláčka tolik ráda, že při jeho poruše nešla pro jiného, ale chtěla toho svého opravit. Zařízení to bývají veskrze nerozdělatelná a nedobytná. Avšak tento byl z ranku nejjednodušších a tudíž s jistou šancí na úspěch… Diagnostikoval jsem závadu poměrně rychle: řádila s robertkem tak dlouho, až se přehřál. Motor se v roztavené umělé hmotě protočil a utrhal si vlastní dráty. Když to zchladlo, tak tam motor zase zatvrdnul. Motůrek byl ovšem až úplně ve špici a beznadějně zatavený. Vysosat ho ven byl nesmysl. Tak jsem prohrabal nářadí a našel dva peany (dlouhé nůžkové pinzety) a jelikož už hůř vidím, tak jsem si vzal čelenku s okulárem – něco jako mají hodináři a baterku (čelovku).
Jelikož byly drátky víc obnaženy než bylo zdrávo – šel jsem si do dílny pro bužírku – a všechno jsem měl u sebe – teda jako fakt úplně všechno…
Když jsem šel okolo dveří – slyšel jsem rachtat klíče a tak jsem loktem otevřel, abych manželku pustil domů.
Nebyla to manželka …… Byla to sousedka a lovila klíče od svého bytu – ovšem pod naší žárovkou… Slušně jsem pozdravil a pohlédl do naprosto zděšené tváře sousedčině.
Stačilo udělat inventuru sebe sama a bylo vše jasné… Na sobě pyžamo, v puse hrozivě vypadající lékařský pean, v levé ruce extrapodivné nůžky a svazek bužírek vypdající jako důtky. V pravé ruce opravdu gigantický robertek (30 x 6cm). Tomu všemu dominovala lupa na pravém oku a na čelence rozsvícená cyklistická baterka. Když jsem si to pak se smíchem přehrával – marně jsem kombinoval, co si asi madam myslela, že děláme 
