První rande – velké srande…
Už je to hodně dlouho – snad ještě na počínajícím Líbímseti, kdy jsem se seznámil s velmi zajímavou dívkou. Psali jsme si zpočátku povrchní a povšechné nesmysly a časem jsem přešli do náročnějších témat odhalujících duši a charakter. Čím dál víc se mi líbila, ale byla ze Zlína. No a najednou mi spadla do klína služební cesta do Otrokovic a napadlo mě, že bych mohl tuhle osobu poznat osobně. Ona měla jen jednu fotku a přesně to, co bytostně nesnáším = Krajinka, stromy a někde v dálce – asi 3mm na monitoru postavička. V podstatě neidentifikovatelná ani od fousatého chlapa. A tak jsem vymyslel nejgalantnější nabídku svého života… Poslal jsem jí své současné fotky a nabídl, že já nebudu vědět jak ona vypadá – aby v určený den vstoupila do domluvené kavárny a podívala se na mě a pokud bych nevyhovoval, tak aby v klidu odešla. Pouze jsem požádal o negativní sms, abych tam nevečeřel i nesnídal.
Dorazil jsem do Zlína, našel kavárnu a usadil se… Na WC jsem spáchal lehkou údržbu, mírně se napičifukoval a rozkudrnatil kudrny. A začal jsem Bondovsky sledovat vchod. Přesně v danou hodinu a minutu tam vrazilo cosi, co mě poslalo do chrámu zoufalství. Údajně neexistují nehezké ženy. Píčovina!!! Tohle byl potomek Godzily a Krakena s fialovou hlavou, piercingem i na dlaních a oblečená v pytlovině ze sekáče sekáčů. No a samozřejmě se na mě usmála a vyrazila rovnou ke mě.
Takhle zoufalej jsem byl naposledy – když jsem dostal jako malej kluk velikou bednu pod stromeček a z hurónským nadšením nad autodráhou jsem vybalil gumové gerlachy s vnitřníma bačkorama. Mé ego se zhroutilo a pohlaví se tak zcvrklo, že ze mě byla naruby holčička… Sedla si bez dovolení a hned, jestli na někoho čekám… Téměř jsem zařval že určitě ne, že jedu na Ukrajinu a jen jsem se zastavil na kafe… Nikoho neznám a všechno je omyl!!! Vytáhla nějaké papíry, co měly hlavičku internetu a začala je pečlivě studovat a mrkala při tom na mě. Ve snaze se odlišit od fotek jsem na jedné straně vcucnul tvář, na druhé jí vyboulil jazykem a začal jsem šilhat. Začala mě pozorovat upřeněji, protože jsem musel vypadat jak magor s xichtovou padousnicí. Po jejím třetím pokusu o konverzaci jsem požádal číšníka o účet a to vygumovaný hovado mi odvětilo, že si jen skočí pro utěrky a asi pro ně jel do Žiliny.. Takže jsem tam proseděl dalších 20 minut jak na výslechu u gestapa. Pingl dorazil a já už úplně zdebilnělej xichtěním a koktáním zaplatil za presso kilo a vůbec jsem nechtěl čekat na drobné. Vyrazil jsem ven jak madam s průjmem. Rozrazil jsem dveře na svobodu tak, že jsem za nima sejmul nádhernou holku. Chudinka se držela za nos a přes slzičky mi říká…: “Ježíš promiň – já vím, že mám zpoždění, ale nemusíš mi za to hned přerážet nos…” CVAK…. !!!! CVAK….CVAK….CVAK….!!!
Otočil jsem se na příšeru, na dveře a pak asi ještě 5x – jak na tenise… A došlo mi to… Ta pankačka si mě prostě jen vyhlídla – jen tak – pro nic za nic… Byl to prostě omyl…
Začal jsem plácat nějaké nesmysly o tom co jsem prožil a v tom zmatku to to zlínské koťátko nějak vůbec nechápalo… Vcucnul jsem jí dovnitř a sedli jsme si na druhou stranu lokálu. Neuběhlo ani 5 minut a fialová fůrie přiletěla a zařvala: “To sem si mohla myslet – ty blbečku – žes kecal… Prej Ukrajina – spíš Ukrajinka – co???? Tseche….” a zmizela…. Moje nová známost oněměla úžasem a pak mi trvalo hodinu, než jsem to vysvětlil…
Tak se holky nedivte, že mám fobii z prvního setkání …
MilanXD
